čtvrtek 22. ledna 2009

Vzduch

Ostrava je nejznečištěnějším městem a cítím to pokaždé, když otevřu okno a nadechnu se. Co se změnilo za posledních 25let? Zajímavý je rozhovor s Jarmilou Jónovou z Pražských matek, které před 25 lety přinesly cosi revolučního: nebyl například vůbec sledován stav ovzduší a občané nebyli informováni - viz http://www.rozhlas.cz/podcast/media/_audio/00844834.mp3.

Děti jsou takové rosničky; když se zhorší kvalita vzduchu, začnou být unavené, zšedne jim obličej a za několik dní jsou nemocné.
Dnes jsou jiné hlavní zdroje znečištění (doprava, prach, komplikované chemické látky, které způsobují genetické změny) než dříve (elektrárny, továrny, kysličník syřičitý), ale situace zásadně lepší moc není.

Navíc lidé se zas tolik nezajímají. Důležité je pohodlí (auto) a cena (topení bordelem v kamnech). Ale kdo pak platí za ty zdravotní problémy dětí? (a nejen dětí?) V jakém světě budeme žít?

úterý 6. ledna 2009

Krotitelé tuků

Terezka budou mít v práci docela zajímavý nový kurz nazvaný Krotitelé tuků - info leták zde http://studio.well.googlepages.com/Plaktkrotiteltuk-teri.pdf

Ještě jsou nějaká volná místa, objednávky u Terezky.

pondělí 5. ledna 2009

Hormonální antikoncepce a riziko nádoru

Trochu se spožděním, ale přece jsem se dostal k jednomu dílu Ženšenu, kde se diskutuje hormonální antikoncepce a její rizika: http://www.rozhlas.cz/podcast/media/_audio/00786830.mp3

Co mě překvapilo, pro používání hormonální antikoncepce (používaná od roku 1960) existuje několik velkých studií, analyzujících vliv na zdraví a rizika jsou dvojí: riziko u osob trpících kardiovaskulárním oněmocněním a zvyšuje riziko karcinomu prsu a významně zvyšuje riziko nádoru děložního hrdla při používání antikoncepce 10 let a více.

Rizika výrazně stoupají s věkem a další faktory, nejčastěji kouření.

Moc solíte

V Reflexu Pavlína Wolfová zpovídala mistra suši Tadajoši Ebinu http://www.reflex.cz/Clanek34537.html

Co mi přišlo zajímavé:

Jíte česká jídla?

Já chodím do hospod, takže nejčastěji si dávám ten guláš. Servírujete hrozně velké porce všeho a strašně moc solíte. V tom je hlavní rozdíl našich kuchyní a stravovacích návyků. Japonská kuchyně klade důraz na chuť surovin. Moc nedochucujeme, abychom věděli, co jíme.

Chcete říct, že nám je jedno, co jíme?

To ne, jen v podstatě nevíte, co jíte a jak to chutná. Pokud chci vařit, udržovat si chuť jako smysl, nemůžu moc jíst vaše jídla, protože přechucujete. Takže si tu raději vařím sám, abych si nezničil chuť. Ráno nesnídám, večer skoro nevečeřím, přes den občas střídám svoje jídla s vaší kuchyní.

Jak to, že milovníci přesolených omáček a obrovských knedlíků přijali subtilní suši? Proč to Čechům chutná, co myslíte?

Vaše kuchyně není zdravá, a suši je pro vás tedy něco jako zdravá strava a taky je to částečně i móda. Čeští zákazníci k nám do restaurace sice chodí na suši, ale používají tolik sójové omáčky a japonského křenu wasabi, že vlastně nevědí, jak to suši chutná. Podle toho se mimochodem poznají Češi a Američané. A Američané jsou na tom podle mé zkušenosti ještě mnohem hůř.

pátek 2. ledna 2009

Imunita

Toto také navazuje na jeden dřívější příspěvek http://www.rozhlas.cz/leonardo/clovek/_zprava/526599:

Výsledky experimentu tedy naznačují, že imunitní systém je nejvýkonnější v noci. Odpovídá to teorii, že vnitřní hodiny zvyšují intenzitu obnovujících procesů během spánku, kdy živočich nevykonává žádnou aktivitu náročnou na energii.

Komunikace, vztahy, láska k sobě

Už jsem se několikrát zmínil, jak je život spojen s celistvostí (jak to vnímám já), jak se věci vzájemně ovlivňují - a co jsem si všiml, u Terezky v praxi je vidět, jak 90% klientek na hubnutí potřebuje i terapii pro duši, která často odhalí pocity méněcennosti, neřešené konflikty s blízkými (manžel/partner, děti, rodiče, ...), pasivita ve vztazích, spolknutí všeho na psychické úrovni, která se promítá do konzumace jídla na úrovni fyzické. Nebo nedostatek lásky a doteků, které jsou nahrazeny dočasným vzrušením chuťových buňek - konzumací jídla. Ano, ještě cítím, tedy jsem.

Pamatuji si, jak se Terezka zablokovala v komunikaci když přibrala; jak si oblékala méně a méně výrazné (šedá, černá) oblečení; sebemrskačství vyeskalovalo. Ale počátek byl někde jinde. 

Proto jsem zajásal, když jsem si přečetl http://www.rozumnehubnuti.cz/?p=376, Labyrint partnerské komunikace. Sice se orientuje na sebeodmítnutí - jsem tlustá a ošklivá a tudíž jsem něco míň než ten druhý (což deformuje komunikaci) - a neorientuje se na ten psychycký obraz sebehnusu a ošklivosti, který vznikl ještě dříve (vejce a slepice), ale přesto něco naznačuje. U téměř každé klientky se opakuje podobný vzor: přestože zhubne 7 a více kg, což by dřívě byl šok a sen, stejně si připadají tlusté a ošklivé. Přestože se klientce zlepší cukr a cholesterol, což by byl před tím šok a sen, teď je to prostě: "citím se pořád stejně". 

A k tématu ještě zajímavá knížka o lásce k sobě a k druhým: http://vira.cz/index1.php?sel_id=120, Slovo ´láska´ je ohmatanou mincí... Aneb Miluj sám sebe:
Psychologové a duchovní přecházejí v poslední době od slova "láska" stále více k výrazu "přijetí". Už na první pohled se mi tento výraz zdá být vhodnější. Slovo "láska" se totiž stalo ohmatanou mincí. Slovo "přijetí" vylučuje nedorozumění vzniklé romantickým pojetím lásky, či jejím jednostranným chápáním ve smyslu sexuality. Někoho milovat znamená především přijmout ho takového, jaký je.
Proč je nám takové přijetí obtížné - ať na pracovišti, ve styku se sousedy, v rodině či v manželství? Nejčastější odpověď, která nás napadne, je: "Protože máme sami sebe příliš rádi, myslíme jen na sebe, chceme se uplatnit, prosadit, a proto nemůžeme druhé přijmout, nemůžeme je milovat."
Tvrdím přesně pravý opak: Zdá se nám těžké mít rád druhého, protože nemáme rádi sami sebe.

A co bych byl rád, aby si přečetla zvláště moje maminka, která se řídí heslem: "Sloužím, tedy jsem" (jak bylo vtipně glosováno v Červeném trpaslíku): http://www.vira.cz/index1.php?sel_id=290, My nejsme Matka Tereza.