VÁNOČNÍ VEČÍREK PLNÝ RADOSTI

Sobota 21.12. 2013

Po roce Vááánoce Vááánoce přicházejí, zpívejme přátelé... Ano, rok se s rokem sešel a my se opět ocitli v čase vánočním, což by si nebýt pobíhajících lidí ověšených nákupními taškami a přeplněných obchodů  možná nikdo ani neuvědomil. Letos totiž Vánoce v e Frenštátě připomínají spíše krásně slunný podzim. Na tradičním vánočním večírku, pořádaným wellness centrem Radosti, kde se sešli všichni, kteří chtěli vydechnout od vánočních příprav, pečení a úklidu a shánění dárků, však byla atmosféra víc než vánoční:)

Večírek měl čas zahájení stanoven na čtvrtou hodinu odpolední, já však došla s ,,akademickým" čtvrthodinovým zpožděním v domnění, že se teprve budou všichni sházet. Opak byl ale pravdou. Jen co jsem vyšla těch pár točivých schodů do studia a otevřela dveře, spočinul můj zrak na kupě kabátů a bund, které patřily návštěvníkům večírku. Záhy jsem pochopila, že jsem nejspíš došla poslední. Přidala jsem tedy i svou bundu na kopu a mířila do víru dění. Pohled, který se mi naskytl mi vytvořil úsměv na tváři - spousta usměvavých lidí, nádherná vánoční výzdoba, jmelí ve dveřích, plápolající svíčky a stůl, který se prohýbal pod spoustou zdravého i nezdravého cukroví, termočajů neboli smazávaců viny, lahodných koktejlů vyšperkovaných skořicí a nastrouhanou čokoládkou, ovoce a mnoho dalšího jídla, po kterém se sbíhaly sliny.

Místnost praskala ve švech, lidé, kteří se nevlezli na židle uspořádané do tradičního kroužku, stáli, kde se jen dalo - v kuchyňce, mezi dveřmi, musela se otevřít dokonce i další místnost. Ale jak se říká, pro dobrého se vždycky místo najde, a že u nás se ho našlo téměř pro 50 lidí, mezi nimiž byl i speciální host z Ostravy - Ruda. Ten se s námi podělil o svůj příběh, vysvětlil nám, proč se těší na padesátku a jak dosáhl toho, že se ve svých 46 letech cítí a vypadá lépe než před 20ti lety. Také nám povyprávěl, jak se dostal k firmě Herbalife, která mu i jeho rodině změnila život. Kromě toho připojil pár veselých historek o objímání, z kterého je poprvé skoro každý v rozpacích. Předvedl objetí ála vosa. K tématu objímání měl skoro každý co říct, takže se debata hezky rozproudila. Věděli jste například, že potřebujeme 4 objetí denně, abychom přežili, 8 abychom vydrželi a 12 abychom rostli?

Poté následovala krátká přestávka, v níž si každý mohl popovídat, seznámit se a v níž mimo jiné prošel náš značnou zatěžkávací zkouškou:) Po přestávce nás čekalo dlouho očekávané vyhlášení soutěže Hon na buchty, jejímž smyslem bylo během půl roku zapracovat na břišních svalech tedy tzv. pekáči.

Ze 34 účastníků svůj boj nevzdalo 10, z nichž vzešel výherce, jehož rozdíl před a po byl nejvýraznější. Výhru v podobě koktejlu, proteinu a termočaje si odnesla Terezka Pavlíková, jejíž výsledek zaujal všechny členy naší nezaujaté a objektivní poroty.

Mezitím, co se tříčlenná porota rozhodovala o vítězi, dal nám Honzík prostřednictvím dvou smyšlených pohádek, v nichž jsme měli najít sedm rozdílů, návod na to, jak prožít Štědrý den bez hladovění/přejídání/bolesti břicha atd.

Mezi tyto základní rady patří:
Nedržte hladovky, naopak vydatně posnídejte a jezte pravidelně po celý den!
Pijte dostatečné množství vody!Nestresujte se a po večeři zkuste zdravotní procházku na čerstvém vzduchu:)

           

 

Dále nás čekalo skvělé překvapení v podobě videa(doprovázeného hudbou z Rockyho), které dokumentovalo Honzovu cestu za buchtami. Video však neobsahovalo fotografie z fitcentra, nýbrž z kuchyně:) A my měli možnost to skvělé povidlové veledílo ochutnat, protože o pekáč Honzových buchet se s námi jeho výherkyně Terezka rozdělila:)

 

Takže vám, kterým je líto, že jste nevyhráli pekáč, nebo jste svůj hon na buchty vzdali, nebo jste o soutěži vůbec nevěděli a také toužíte učinit změnu životního stylu, nezoufejte! V roce 2014 pro vás totiž chystáme spoustu výzev a také další soutěž, jejímž cílem bude nabrat co nejvíce svalové hmoty! Proto neváhejte sledovat naše fb stránky a číhat na podrobnosti!

      

Hřebem večera bylo rozdání dárečků všem návštěvníkům večírku. Každý si mohl z košíku vzít jednu vánoční ,,magickou" baňku. Tato baňka je magická, protože s sebou nese nelehký úkol. Pro to, aby se baňka stala magickou a uvolnilo se její kouzlo, musí totiž každý něco udělat. Na Štědrý den, přesně v 10 hodin ráno je třeba pošeptat své baňce přání pro rok 2014 a následně tuto ,,naplněnou" baňku pověsit na vánoční stromeček. A pokud se spojí energie všech padesáti magických baněk, není možné, aby se přání nesplnila!!

 

Takže vy, kteří tuto baňku máte, nepromrhejte šanci proměnit ji v magickou a pomozte ji uvolnit kouzlo, které vám jistě pomůže při plnění vašich snů a přání! A vy, kteří také chcete takovou baňku, neváhejte a připojte se k energii, a zhmotněte své sny.

 

Pokud chcete načerpat pozitivní energii a uniknout od každodenních stereotypů, ale nechcete čekat celý rok, na další vánoční večírek, nečekejte a přijďte do našeho centra na náměstí Míru 13 kdykoli budete mít chuť na denní dávku objetí, protože v našem centru Radosti se vždy najdou lidé nejen s otevřenou náručí, ale také otevřeným srdcem.

FOTO ZDE

 

S přáním radostných a klidných svátků vánočních

Kouč centra Radosti Veronika Kusá

 

Vánoční přání z centra Radosti
 

 

 

TYPOLOGIE OSOBNOSTI PODLE MBTI

POZNEJ SÁM SEBE A POZNEJ DRUHÉ

V sobotu 14.12. 2013 se ve Wellness Centru Radosti konal seminář TYPOLOGIE OSOBNOSTI PODLE MBTI. Nedá se ani slovy popsat, jak přínosný pro  mě by. Věřím, že také nejen pro mě, ale všichni si něco v sobě uvědomili, šli do hloubky a objevili jakýsi potenciál a nebo také zmatek a chaos.

MBTI se zabývá obecnými typy C.G. Junga a ty rozšiřuje na celkových 16 osobnostních typů.
Díky úžasným koučům a jejich programu jsme se vůbec nenudili a kromě testu a hltání nových informací, jsme si nejrůznější situace vyzkoušeli přímo v praxi prostřednictvím her.
Tož sranda! Když pozorujeme , jak lidé kolem nás nemusí vůbec reagovat na věc stejně jako my. Jak
se v jedné a té samé situaci zachová extrovert, který nabírá energii zvenčí, ze společnosti, nerad samotu a úplně opačně introvert, který se cítí dobře sám a potřebuje se nabít v klidu.
Kdy se jeden řídí svou intuicí, nadchne se pro věc, dokáže se podívat s nadhledem na celek. Za to druhý se řídí vnímáním a to skrze své zkušenosti zaměřený na detaily s jasnými pokyny.
A co teprve člověk, který se rozhoduje na základě myšlení, zdůrazňující logiku, principy, jasnost v argumentech. Upřímnost ať je pravda jakákoliv a úplný opak na základě cítění, kde vyhrávají pocity, co je nám příjemné, nepříjemné. Konfliktům se za každou cenu vyhnout a osobní vztahy jdou před úspěch. 

Co se týče životního stylu, kde se sejde flexibilní, improvizující jedinec nechávajíc se unášet proudem přítomného okamžiku. Nepotřebuje plánovat a něčemu se zavazovat (stejně to ještě 5krát změní) a na druhé straně strukturovaný, spořádaný organizátor, který potřebuje jasný plán, pevní a neměnné rozhodnutí, důkladnost a dodržení termínu.

Určitě dáte za pravdu, alespoň v našem případě nastalo silné uvědomění, jak malinko stačí ke konfliktu v komunikaci lidí!!! Je až nemožné (s naší nevědomostí) se s partnerem/kou manželem, dětmi, učitelem, známým, šéfem a kolegou v klidu a jasně domluvit a opravdu se pochopit. Jsem nesmírně vděčná, že se těmito záležitostmi a psychologií lidé zabývají a že máme ten dar - profi kouče k dispozici, protože v tom vidím obrovský smysl a pomoc, jak v osobním i pracovním životě.
V mém případě došlo k zásadnímu rozuzlení. Už jsem se škatulkovala do vlastností, kterýma jsem přímo vyhlášená (ne moc pozitivní)... a díky pozornosti a přítomnosti koučů a všech zúčastněných jsem došla k závěru, že tyto vlastnosti nejsou to, co su já. Ale to, co mi vytváří stres v mém životě a obrovský blok k úspěchu. Samozřejmě to nezmizí lusknutím prstu, ale je to teprve začátek a práce na sobě sama.

Co více dodat...snad jen, že všem vřele doporučuji!!! Pravdou je, že tento seminář mám za sebou podruhé a až teď mi byla spousta věcí jasnějších, protože se máme stále co učit a v sobě poznávat. To je úžasné!!! Je to běh na dlouhou trať a celoživotní vývoj a proto se těším na další MBTI

Foto zde
Děkuji Janča J.

 

JAK BÝT V ŽIVOTĚ ÚSPĚŠNÝ, ANEB JAK SI ŽIVOT UŽÍVAT A NE PROŽÍVAT

Je úspěch otázkou štěstí?
Mají štěstí jen bohatí?
Byl bych úspěšnější kdybych se narodil v jiné zemi nebo rodině?
Mam v životě jen smůlu a štěstí a úspěch o mě nemůže zakopnout?
Zajímavé otázky a myšlenky, které lidi mají a zbytečné se omezují.

...

Dnešní akademie úspěchu byla výjimečná. A to hned z mnoha důvodů. Jedním z nich je ten,
že se týkala osobního rozvoje, důležitého pro práci. Druhá věc je, že dnes se v 18:05 narodil
výjimečný člověk, kterému vděčíme vůbec za to, že se se svou sestrou rozhodl šířit myšlenku
Herbalife a vybudovat centrum Radosti. Další věc, pro kterou byla akademie výjimečná je ta,
že jsme se sešli ve větším počtu než obvykle..
Na  úvod jsme si připili hojivým Aloe a má koučka mi řekla, že to zdokumentuje a já napíšu
zpětnou vazbu. To se mi moc nelíbilo, jak mi může jen tak někdo říct že napíšu zpětnou vazbu
na něco, co ani nevím jestli mi něco přinese. Ale můj kouč to asi věděl a já to zjistila hned
potom.
Honzík je výborný spíkr, je super sledovat jak se stále zdokonaluje a předává nám svoji
energii. Vše říká tak jak to cítí, nic není nabichlované nazpaměť.
Úvodem to začalo a to jsem ještě byla na vážkách, jestli budu mít tedy o čem psát. V úvodu
jsme se dozvěděli jak náš vnitřní příběh ovlivní naši náladu a ta ovlivní naše chování a naše
chování ovlivní naše okolí. Věděli jste to? Možná někdo ano, ale často na to zapomínáme
a opakování je matka moudrostiJ Poté se s námi koučové podělili o řekla bych že jedno
ze vzácných videí z tzv. neurorestartu, které se týkalo toho jak silnou moc má slovo a jak
nevědomě v sobě máme zabudovaného autopilota na některé fráze, které vytvářejí tragický
scénář. Po videu následovaly takové, jak bych to řekla, rady, které bychom mohli dělat, aby
vše fungovalo lépe. Uvedu příklad – ráno vstávám s vděčností a usínám s vděčností. Vděčnost
je úžasná věc, která mě osobně posouvá dopředu. Je krásné být za něco vděčný, i za to co
třeba nemáte.
Jako sladká tečka na závěr bylo Zuzančiné překvapení a to - koktejlová zmrzka, nejenže
osvěžila, ale zasytila a byla vynikajícííí.
Tímto bych chtěla poděkovat Honzíkovi, který umí s úsměvem a energii šířit myšlenku
osobního rozvoje a Zuzičce za skvělou výživnou, zdravou a nízkokalorickou bombuJ A za
to, že jsem mohla tento večer strávit s vámi všemi.
Jsem Vděčna a co udělám dnes se odrazí v zítřku.
Kouč Kamča

Závod HERBICUP

Přeji Vám krásný den milí čtenáři a sportovci.

Dne 29.6.2013 se uskutečnil druhý ročník závodu pro každého pod vedením wellness centra RADOSTI.
Herbi Cup.
Jedna se o akci, kterou vymyslela parta nadšených víkendových sportovců, kteří chtějí jíd
příkladem, motivovat lidi ke sportovním výkonům, aby se zlepšovali a hlavně aby měli radost sami
ze sebe a z prožitého dne.
Závod se koná ve Frenštátě pod Radhoštěm. Start a cíl je na parkovišti u hotelu Vlčina a trať vede přes zdejší horečky, kde jeden okruh má 6 km a převýšení 400 m.
Účastník si může dle svých sil určit zda poběží, půjde chůzí, bez holí nebo s holemi, nebo bude kombinovat různé styly, i to, jestli se zúčastní 1 kola 2 kol a nebo 3 kol. Cílem závodu není zaběhnout co nejlepší čas a být první v cíli, ale časově se procentuálně co nejvíce zlepšit do dalšího ročníku a to na daný počet kol, který si závodník zvolí.
Dále máme specialitu, která široko daleko nemá obdoby. A to že máme během závodu speciální porotu, která hodnotí tři disciplíny, kterých se mohou účastnit všichni závodníci a to nejzajmavější průběh cílem, největší výkřik a nejpovedenější grimasa. A tři účastníci, kteří nejkreativněji splní dané disciplíny, jsou odměnění.
Tak a jak to letos vypadalo?

Nemohu Vám zde napsat neutrálně, jak to probíhalo, ale napíšu, jak já jsem to prožíval a co jsem cítil. Ač cely týden nasvědčoval tomu, že počasí se nám asi moc nevyvede, tak nakonec nemohlo být lepší a ideálnější běžecké počasí. Kolem půl druhé jsme se začali scházet u Vlčiny a týmově připravovat vše proto, aby bylo vše pro účastníky zajištěno a dostalo se jím všeho, co si zaslouží. První na řadu muselo přijít nachystáni startovní a cílové čáry. O to se postaraly naše šikovné asistentky a nutno říci že se jím to náramně povedlo a prokázali svůj výtvarný talent. Dále bylo nutné nachystat registrační prostor, kde se bylo třeba zaregistrovat a účastník dostal liftoff na podporu pozornosti a energie během závodu dále izotonický  nápoj na doplňování elektrolytu na trati. O to se staral další tým a šlo jim to více než skvěle. V 14:45 jsme si udělali krátkou prezentaci o tom kdo jsme, kde jsme se dostali, jakého závodu se to účastníme a kudy vede trať. Mezi tím se někteří z nás protahovali a připravovali na daný výkon. Vše jsme si tedy vysvětlili a pomalinku se chystali na startovní čáře. A v 15:05 hod to vypuklo.
Mohutným pokřikem FííííííííT KLUB jsme odstartovali druhý ročník HERBICUPU a mnozí z nás vyběhli a další vyšli. Ani jsem se nenadál a tep srdce se zvýšil, dech se prohloubil a nohy začaly naslouchat dechu a tělu. První část trati směřovala k Janíkovi a od něj po serpentýnach dolů kde byla první prověrka, jak člověk umí pracovat s dechem a naslouchat tělu. Dále jsme pokračovali směrem pod skokanské můstky, vyběhli jsme pod parkovištěm a začalo první stoupání do kopce kolem lipky, kde se ukázalo, jak člověk umí využívat svou váhu k podpoře výběhu do kopce. Dál jsme pokračovali kolem zahrádek a vyběhli jsme u známého podniku 69. A tam to začalo. Čekal nás dlouhý a táhly kopec na louku pod Javorník. Zde každý volil jinou taktiku a techniku. Někteří běželi ostatní šli. Ač to byla namáhavá část trati, na hoře nás hned čekala zábava a odměna. Za poslední zatáčkou stoupáni, na nás vykoukly a mávaly dvě krásné slečny, které se na nás usmívaly, povzbuzovaly a nabízeli nám
občerstvení. A hlavně na jejich stanovišti probíhala jedna s disciplín a to nejzajímavější grimasa.
Musím říci dle fotek, které pořídily a já následně viděl, že se opravdu musely pobavit a všechny
závodníky chválím za předvedené ksychtíky a zábavu během závodu. Od této zábavy a osvěžení jsme
pokračovali dále a to po hřebeni  horeček k Rekovicím a dále po asfaltové cestě zpět na Vlčinu kde
jsme měli znovu občerstvení a další dvě disciplíny. A toto kolečko já osobně proběhl třikrát, tak jak
minuly rok.
Minulý rok jsem celkem dané tři kolečka protrpěl a zaběhl jsem je za 2:04:00 a hned v cíli si dal cíl
na další rok, že to zaběhnu pod 2h. A to se stalo! letošní ročník jsem zvládl za 1:54:30h. Ale nic nejde
samo. Byla doba, kdy pro mě bylo slovo sport sprosté slovo a jako sport jsem bral hospodu. Říct mi
někdo ještě dva roky zpět, že se budu těšit a užívat si běhu v přírodě, tak se mu vysměji a pozvu ho
na panáka. Ale přišla doba, kdy jsem si sám v sobě řekl, že by bylo dobré něco změnit a začít se hýbat.
Upřímně říkám, že začátky nejsou jednoduché a člověka nebaví. Všechno ho bolí, nemůže kolikrát
dýchat, píchá ho tam, kde si to nedovedl ani představit a ráno má pocit, že si zavolá jeřáb, aby ho
zvedl z postele. Ale řeknu Vám ještě něco. Jestli se rozhodnete a začnete a začátky vydržíte a půjdete
dál a dál, tak přijde výsledek. Dostanete se do fáze, kdy Vám nebude dělat problém uběhnout 5 nebo
10 km a to úplně s přehledem. Budete vědět, že po tělu mužete chtít něco co jste nikdy nemohli.
Zažijete pocit zadostiučinění pocit štěstí a radosti. Bude naslouchat svému dechu a tělu. Přijdete
na věci, o kterých jste před tím neměli ani ponětí. A zlepší se Vám i běžný život. Opravdu to stojí
zato. Jsem kluk, který dva roky zpátky vyšel menší kopeček na náměstí a byl s toho zadýchaný. Kluk,
který své volno trávil v hospodě a nebo na posteli. Kluk, který nechápal, k čemu by měl sportovat.
A dneska!!! Účastním se závodů, který má délku 18km a převýšení 1200m a to úplně s přehledem.
Čas strávený na trati si užívám a raduji se. A těším se na další, který už teď si určuji, že zaběhnu za
1:45:00. Protože to je závod o tom, abychom jsme se zlepšovali. A já se zlepšovat chci! A když jsem to DOKÁZAL JÁ TAK TY TAKY.
Jak každý z nás doběhl, tak jsme dostali Endurance na okamžitou regeneraci svalstva a ještě na pak
proteinovou tyčinku. Všichni jsme si tedy uběhli to, na co jsme se cítěli a nastalo vyhlašování. Každý
z nás dostal účastnický list s časem a do příštího ročníku se můžeme zlepšovat. Letošního ročníku se
zúčastnilo 7 sportovců o zlepšení a nutno říci, že se zlepšili všichni. Nejlepšího zlepšení na jedno kolo dosáhla Hanička a to o 64%!!!! A nejlepšího zlepšení ve třech kolech dosáhl Radim a to o 23,6%. Velká gratulace vítězům a ještě větší všem zůčastněným sportovcům bez kterých by to nebylo ono.
Dále pak následovala tradiční zábava a opékaní na rekovicích kde byla príma parta a ještě větší
zábava a kde jsme se dozvěděli spoustu užitečných a cenných rad. A samozřejmě nechyběl ani sem
tam nějaký ten vtípek.
Tak a to je vše a těším se na příští ročník a na to že se tam spolu potkáme.
Sportu zdar a radosti obzvlášť.

 

DALŠÍ FOTO ZDE https://plus.google.com/u/0/photos/111060216706256029702/albums/5896438011541723393

ZÁŽITKOVÝ VÍKEND

Původně jsem měla zpětnou vazbu napsat až v úterý pěkně po zkoušce a dopsání vize bakalářské práce. Tak si říkám, že je to docela blbé, protože reflexe by měla přijít hned po prodělaném zážitku, emocích a podobně. Vesmír to tak chtěl a na poslední chvíli se dovídám, že práce, kterou mám zítra odevzdat se posouvá na konec srpna a tudíž mám čas podělit se s vámi o zážitky :-)

První den odjezdu - Tak jak mi dělá problém brzy ráno vstávat (protože chodím pozdě spát), tak 15.6. 2013 jsem vstala bez sebemenšího problému a dokonce i dřív než bylo v plánu. Neměla jsem žádné očekávání, ale těšila jsem se. Ono je totiž v pořádku nemít očekávání a prostě čekat co přijde. Člověk je pak kolikrát mile překvapen :-)

Sraz jsme měli v 8 hodin ráno u studia ve Frenštátě. I přes protesty, některých „neranních ptáčat“ dorazili všichni včas a my jsme v 8.30 s mírným zpožděním vyjeli :D

Jak jsme přijížděli ke krásnému hotelu Duo na Horní Bečvě, tak jsme byli nebo teda já jsem byla unešena v jakém prostředí se bude náš zážitkový víkend konat.

Dopoledne bylo školení s doktorkou Mariou Pálovou, která k nám přijela ze Slovenska. Už jsem přestala počítat po kolikáté mám čest poslouchat informace od téhle úžasné ženy. Pokaždé a to opravdu pokaždé se dovím něco nového a nebo si připomenu to co už vím. Do toho nám spíkroval Honzík, skvělý jako vždycky – chválímJ A když jsem teď narazila na tu chválu tak jsem ráda, že opět proběhlo to co minule a to jsou provázky. Před obědem byla vyhlášená hra „na číhanou“ – tedy číhejte na pochvaly – víc neprozradím, přijeďte příště a uvidíte :-)

Následoval oběd – naber si polívku kolik chceš, vyber si hlavní jídlo a naber si zeleniny kolik se ti do žaludku vejde. Na závěr si dej dezert a vše to spláchni termočajem. Byli jsme sice někteří trošku plní, ale já jsem si dala před a ještě po obědě Aloe a bylo mi fájn :-)

Po obědě jsme si všichni zatančili, zatleskali a připravili se na přísun dalších zajímavých informací. Zazněly motivující příběhy druhých lidí, kteří se rozhodli v životě něco změnit a změnili.

Odpoledne jsme se šli ubytovat. Jak jsme vcházeli na naše patro, tak jste měli vidět to nadšení jen z toho, že je na chodbě pěkný koberec :D Otevřeme pokoj a co vidíme? Nevím jak si představujete luxus, ale pro mě to byl luxusní pokoj s luxusní koupelnou. Jediné co mi možná chybělo byla malá lednička, ale tak já ty ďobačky příště nechám doma. V ceně byla dokonce sauna a bazén, takže příště plavky!

Večer nás čekaly týmové soutěže, které se skládaly z několika disciplín. Byli jsme rozděleni podle čísel, takže byla možnost se lépe poznat s lidmi, které neznáte. Nejvíc jsem se nachlamala u našich kreseb a choreografie na básničku. By člověk nevěřil co je schopný podle popisu někoho jiného nakreslit a co je schopný předvést na pár slov :D Následovala večeře. Grilované vepřové, nebo kuřecí, nebo ryba, vše s grilovanou zeleninou…nemůžu na to myslet jak bych si dala ještě.

Po večeři se šlo vyhlásit družstvo, které vyhrálo. Samozřejmě vyhrála naša skupina, ale ještě jedna. Bojovali jsme o první místo a světe Nediv se, vyhráli jsme. Byli jsme odměněni produkty Herbalife. Začalo se stmívat a tak nadešel čas založit oheň. Donesla se kytara, zpěvník a zpívalo se. Probíral se osobní rozvoj, práce i běžné věci. Každý si našel to své.

Paráda.

Druhý den v neděli nás ráno čekala nenahraditelná snídaně – výživný koktejl a aloe. Najedli jsme se, protože koktejl je JÍDLO!! Vyměnili si informace o zdravé snídani a vrhli se ven na Fit Club. Já ho už od března navštěvuju každý pátek (možná párkrát výjimečně jsem vynechala) a můžu říct, že ho miluju, takže jsem se tady na ten těšila. Zase jsem se nasmála, píšu, že se pořád směju a přesto mi lidi kolem mě říkají, že se bojí mě oslovit jaký mám výraz. Nebojte se!:D Snažím se pracovat na neverbální složce komunikace a možná mi to ještě potrvá.

Po Fit Clubu proteinová tyčka třech příchutí – každý si najde tu svou a vrháme se na další školení s doktorkou Pálovou o produktech a se Slávečkou o tom jak mít produkty zadarmo.

Opět skvělý oběd, spláchli jsme čajem a jedem dál, čas běží a spoustu informací ještě před námi. To co následovalo… no…vaše škoda, nebudu to rozebírat podrobněji, jeďte příště a zažijete sami. Sekce osobního rozvoje s technikou NLP, kterou nám přijel představit Mick Mc Evoy z Velké Británie. Trvalo to sice myslím jen něco přes hodinu, ale účinek 100%ní.

Zuzanka a Adélka – ony sice říkají jak jsou pokaždé nervózní, ale nejde to vůbec poznat. Tož prdel s vámi neskutečná. Dárek pro paní doktorku – takový by chtěl dostat určitě každý. Skoro nefunkční, ale vyráběný s láááskou :-)

Počasí nám přálo celé dva dny. Jako by vědělo, že přijede „zájezd“ pozitivních nadšených lidí.

Po odjezdu domů jsme si to všechno pěkně ve studiu ještě shrnuli a jaký krok uděláme už je jen na nás.

Každý víkend s Herbalife je jedinečný a těžko se to všechno prožité za ty dva dny popisuje, protože to musíte zažít. Jedině tak se můžete někam posunout. Přeju vám to všem, všichni si to zasloužíte.

Chtěla bych poděkovat všem úúúžasným školitelům, organizátorům, fit trenérům, účastníkům a mým klientům a distributorce, kteří se zúčastnili a odjížděli nadšení. Byli jste všeci skvělí. Jo a především bych chtěla poděkovat sama sobě, že jsem ten čas investovala opravdu do sebe a konečně po měsíci a půl uvolnila z křeče zkouškového období.

Mimochodem jsem za víkend vypila 10,5l čisté vody a 0,6l termočaje. Je 0:19h a stále se mi nechce spát. Myslím, že si můžu zatleskat.

Těším se na další víkendy a nejen na ty zážitkové.

A nezapomeňte si připomínat – !JSEM VÍTĚZ!

kouč Kamča J.

Setkání s marcelkou

Dnešní setkání s Marcelkou a Romkem bylo neuvěřitelné, ještě teď když píšu toto mé sdílení v centru Radosti cítím silnou energii všech Vás přítomných. Otevřely se témata nedostatek peněz, krize, závislosti na automatech, výchova dětí, jak příjmout sám sebe, mít rád svou práci, jak příjmou všechno a všechny tak jak to přichází. Já se tentokrát jsem se starala o organizaci a  Vaše bříška a věřím že aloičko, studená sprcha a koktejlík přišla všem vhod.

Přeji krásný den všem a žijme v přítomném okamžiku a užívejme lásky....

 

 

ZÁŽITKOVÝ VÍKEND
V krátkosti co je zážitkový víkend a proč se taková víkendová akce uspořádala.


Tyto víkendy se konají již spoustu let pod jmény různých seminářů o zdravém životním stylu.Jejich programy se odlišují zkušenostmi lidí, kteří tyto víkendy organizují, lidí, kteří se přicházejí dozvědět jak šířit myšlenku zdravého životního stylu dál, a také energií klientů s výsledky a samozřejmě hostů, kteří se přicházejí dozvědět  jak si můžou změnit svůj životní styl, nebo vylepšit. 
Tento zážitkový víkend byl vyjímečný v tom, že jsme se jej organizovali.A o to více jsme byli nadšeni, že se povedl. Nedá se to z mé strany dát do slov a pár řádků, ale zpětná vazba lidí nás utvrdila v tom, že děláme skvělou práci a budeme v tom pokračovat. Již teď máme spoustu nápadů na příště.


Šňůrečky  super, fenomenální a emoční ale příště!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Reflexe, Review, zpětná vazba, dojmy, emoce, pocity-říkejme tomu jak chceme.
Moc bych vám chtěla poděkovat za zorganizování tohoto skvělého zážitkového víkendu:)Na začátku jsem si říkala, hmm jsem po čtvrté na doktorce Pálové, co mi asi ještě může říct nového. Všechno! To jak školila detoxikaci, produkty a výživu bylo úžasné.Ano byla jsem i na školení, kde taky měla sekci produktů, ale tohle bylo prostě jiné. 
To jak školila paní Česlíková, ona umí ty své informace podat tak zajímavě, že to zajímá i člověka, který třeba nikdy nesportoval a nikdy sportovat nechce (tím nemyslím sebe).
Samozřejmě všichni, kteří školili, spíkrovali, organizovali byli skvělí.
Určite je třeba jezdit častěji na školení ( vím, že mi to říkáte pořád ), ale teď to můžu říct i já. Bylo tam dokonce víc mladých úspěšných a inspirativních lidí než vídávám na školeních normálně, a to je silná motivace pro 22 letou holku, která chce být v budoucnu zdravá a finančně nezávislá.

Cvičení - super!!! Byla z něj naprosto cítit energie všech přítomných cvičících, mělo by být určitě častěji na školeních. Aloe, čaj a koktejl na snídani? Tyčinka a liftoff v průběhu školení? Takový luxus jsem si na školení dopřála poprvé.

Tenhle víkend byl o přítomném okamžiku a takový okamžit by měl být normální v žiku každého člověka.Přesto jsem si během školení dovolila na chvíli odejít z tohoto okamžiku a zamyslet se jak můž život bude vypadat nebo chci aby vypadal v budoucnu. A taky že tak vypadat bude:)

Při oceňování jsem se nestačila divit kolik jste tam měly svých klientů (přátel) od nás z Frenštátu.Tady šlo pěkně vidět jak skvělý tým si postupně budujete.Co se týče vašeho spíkrování Adélka a Zuzík, byly jste geniální.Při ,,obyčejném" spíkrování jsem se takhle ještě nenasmála. To pódium je pro vás jako stvořené.Spíkrujte častěji.

Taky jsem moc ráda, že jste mě na to školení nedostaly ,,nátlakem" jak bylo vtipně řečeno, ale rozhodla jsem se já sama. Přesto, že mé plány byly úplně jiné, tak jsem se možná i poprvé rozhodovala srdce (pocity) a né hlavou. A udělala jsem samozřejmě dobře.

Na konci jak bylo sdílení tak jsme přesně věděla co mě čeká a byla jsem docela zoufalá. Hned objasním proč.Když jsem byla poprvé na sdílení tak se sdílelo, kdo byl v jaké sekci osobního rozvoje ať se postaví a sdílí co si z tama odnesl.Jelikož jsem tehdy před tím rokem v lednu byla trochu po opici tak jsem místo osobního rozvoje šla na pokoj ležet. Tudíž jsem při sdílení nevstávala, protože jsem žádnou z těch sekcí nemohla sdílet.Takže jsem se tomu bravůrně vyhla.Na jednodenních to myslím nebylo takže jsem se taky vyhla no a dnes...dnes..jsem se nevyhla.Čím víc se ke mě mikrofón blížil tím víc mi bušilo srdce.Teď ta představa, že JÁ, která jsem NIKDY nedržela mikrofón v ruce, si jej mám vzít, postavit se a něco říct byla hrozná.Vím, že na pódiu je to horší, ale pro mě to bylo POPRVÉ.Pak ke mě došel. Postavila jsem se, srdce bušilo, něco jsem řekla a posadila se.Děsím se každý semestr prezentací a seminárek, které máme říkat před třídou.bez mikrofónu a pro asi 20 LIDÍ.a TEĎ? Teď mám pocit, že se mi poprvé nebude třepat hlas, ruce, nebude mio bušit srdce. Proboha mluvila jsem s mikrofónem pro asi 40 lidí, říct teď něco 20 lidem (které ještě k tomu důvěrně znám) je ode dneška pro mě banalita.Ostatně si to můžu vyzkoušet hned tento týden.Těším se až jednou dostanu i tu odvahu a stoupnu si na to pódium ať už se svým příběhem, který se pomalu, ale jistě rýsuje, tak jako oceňovaná a tak jako ta, která bude jednou někoho oceňovat.To že posledních 10 min nebo i poslední půl hodina je ta nejlepší na školení se mi tedy jen potvrdila.
K tomu jsem poznala spoustu nových lidí, kteří tam jako já nebyli jen tak náhodou.To se opravdu, ale nedá slovy vyjádřit. Přála bych to celkové uvědomění a sebeuvědomění každému.

Bylo to skvělé, famózní, úžasné, dynamické. Pocity, které mám uvnitř nejdou ač bych chtěla vyjádřit tak jak to člověk cítí sám. Ale ti co nelenili a byli tam mi určitě rozumí.Těším se na víc takových víkendů a všechny ty skvělé věci, které jsem se tam dověděla si nenechám pro sebe.V tomhle okamžiku se ze mě stane teprve ta ,,drbna" (za kterou už mě Zuzka v jiné situaci označila)

Jsem vděčná a Děkuji.

Mám Vás ráda KAMČA 

Naše zpěvačka Peťka s kapelou NAŠI

Fíííííííít kluuuuub!!!

Další fotky zde:
https://plus.google.com/u/0/photos/111060216706256029702/albums/5851478601290224657?sqi&sqsi

Setkání s Marcelkou

V centru Květ Života nás uvítala, skvělá atmosféra, výzdoba a  vánoční dobrůtky děkujeme Věrušce

4. prosince nás navštivila v centru Květ Života u Věrušky Novákové naše Marcelka s Romkem.Toto setkání bylo pro mě velmi zásadní uvědomila jsem si že pracovat na sobě a všímat si svých pocitů a myšlenek nám opravdu může změnit život. Toto uvědomění mě odlehčilo strachu a cítím že všechno bude opravu jen takové jaké si vytvořím.Na otázku Marcelky proč jsme vůbec přišli,zazněla odpověď,která se mnohdy shodovala.Každý máme v sobě strachy a někdy nevíme jak na ně.A to je ono. Tato setkání pomáhají . Děkuji a jsem vděčná že mám kolem sebe tyto nádherné bytosti.

A jak přišly koktejly vhod mňamka  publikovala Zuzka V.

Publikace od Janičky Jedelské  

V krásném studiu Květ Života se před několika dny uskutečnilo sezení s Marcelkou a Romíkem. Je to úžasný, v lásce a míru žijící pár. Bydlí v horách, úplně mimo civilizaci, a jsou to lidé, kteří se probudili ze „snu pekla“ (světa) , ve kterém všichni nevědomky žijeme. Celý život nás všichni učí, co máme a nemáme dělat, jak se cítit, necítit. Jak vystupovat před lidmi. Maminka s tatínkem nám říkají co se jak má. Babička s dědečkem mají taky své názory a způsoby, učitelé, starší sourozenci, televizní noviny, internet, no každý nás něčemu učí. Takže v podstatě vyrůstáme ve světě plném představ, emocí, neustálých myšlenek a domněnek, ega, vnitřního zmatku. Vlastně jsme se dokonale naučili, jak nebýt sám sebou…tímhle rozumím slovo „sen“. Nyní však nastává doba (samozřejmě i dlouho zmiňovaný zlom roku 2012) , kdy se velká spousta lidí probouzí. Jinými slovy si jednotliví jedinci začínají uvědomovat sami sebe, zpozorovali v sobě nějaký vnitřní hlásek, který si uvědomuje myšlenky, který vždy řekne (ukáže), co máme dělat. Je to něco, co cítíme od srdce. A to je přesně ono! Je to nějaká životní cesta, po které si každý jdeme. Svým tempem, určitým vývojem, s určitými zkouškami a životními překážkami, ale během této cesty má dojít k tomu našemu uvědomění sebe sama. K tomu, že celý náš život (vše dobré,špatné,myšlenky,tragické události…) vezmeme zodpovědně do svých rukou, začneme studovat proč se nám všechny tyhle věci, události dějí. Prostě se podívat hluboko do sebe, ponaučit se a už nesvádět a neobviňovat druhé, to stejně k ničemu nevede! Naučit se znova rozhodovat/řídit sebou samým/dělat činy podle svého srdce, podle toho vnitřního hlásku, který nám ukáže směr a odpoví na všechno, co potřebujeme. Né podle toho, co si myslí ostatní, že bychom měli udělat a né podle toho, co si myslíme my, protože ten řekl to, druhý to.. a „chci si koupit super auto, abych dokázal kamarádům, že jsem dost dobrý“ a „musím zhubnout, abych byla krásná(dost dobrá), aby si mě manžel/přítel vážil“ a „ jaktože tvá spolužačka má za 1 a ty za 4, dlabeš na učení, máš zaracha!“ a „ co by na to řekli sousedé, manžel, táta, učitel, kamarád, přítelkyně ….“ Atd. Dalo by se pokračovat do nekonečna. Takhle pěkně na sebe celé lidstvo přenáší svůj „emoční jed“. Není řešení se na někoho zlobit. Třeba na rodiče: „Tohle jste mi provedli vy! Je to vaše vina“ nebo na partnera, kamarády, učitele. Oni dělají vše, jak nejlépe umí v rámci svých zkušeností, vědomostí a nechtějí nám ubližovat. Svůj „emoční jed“ na nás přenášejí ve své nevědomosti a proto je třeba se k tomu všemu postavit zodpovědně. Prostě přes sebe samého. Je to dlouhá cesta, pochopit a uvědomit se a pomalu se odnaučovat všechno, co se vlastně za celý svůj život učíme a přejímáme od okolí. Ale díky Bohu nejsme na to sami. Máme kolem sebe spoustu úžasných, stejně směřujících bytůstek. Navzájem si můžeme pomáhat, sdělovat své poznatky a zkušenosti a za to jsem opravdu moc vděčná. A jednou takovou pomocí je, když proběhne posezení s povídáním, i teda úžasným zdravým občerstvením, s lidmi(Marcelkou a Romíkem), kteří překonali své největší strachy a žijí v Té Bezpodmínečné Lásce/Přítomném Okamžiku/ v tom Vědomí. A ještě se s námi rádi a s láskou podělí. Dozvěděla jsem se, že na taková sezení přicházejí lidé, kteří ví o svém vnitřním strachu. Potřebují nějakou odpověď. Kterou ovšem opět najdou v sobě J 

Já vím, že v sobě taky ještě strachy a nejasnosti mám a proto na sobě stále pracuji. Ale zrovna prožívám jednu další zkušenost k nezaplacení (pár dní po setkání) a cítím, že jdu správnou cestou. Teď už vědomě. Před 5-ti dny jsme odjeli s přítelem do Alp v Rakousku, jen jsme si sbalili baťůžky a vyrazili na dlouhou cestu vlakem. S naší zatím srandovní němčinou, bez domluvené práce a ubytování. I přes spoustu negativních názorů ostatních doma i tady, jsem se řídila svým srdcem a věřila v nás. Nechala jsem to na Vesmíru a věděla, že pro nás vybere přesně to, co má být. Jsme tady a po čtyřech náročných dnech ( celodenní chození a oslovování v hotelech, restauracích ) jsme dostali práci v krásném hotelu, ve kterém potřebují zrovna dva lidi jako pomocnou sílu. Je to něco nepopsatelně úžasného a ještě k tomu prožíváme parádní dobrodružství ! Jsme nesmírně vděční J.
Cítím se moc dobře a stále se těším z učení se něčeho nového. A přeji to zažít úplně všem. Ať žije osobní růst! J

NÁŠ PŘÍTEL ROSTÍK TOMANEC

Tak, další besídka bude zaměřena na Sílu hor a jak ji využít v cestě rozvoje a poznávání sebe sama + promítání obrázků z nádherných míst v Tatrách, Roháčích a hlavně rakouských Alpách. Taky nejtěžší ferraty - zajištěné železné cesty na světě!

Takže teď Rostislav Tomanec jako horolezec:

Vedle toho, že se zajímal od zhruba šestnácti let, kdo ve skutečnosti je, tedy pátral, "kdo jsem já?", tak od dětství výkonnostně sportoval a závodil vždy v několika sportech najednou. Třeba měl jednu dobu zároveň 1. výkonnostní třídu v gymnastice, lyžování i atletice a k tomu vyhrával mistrovství republiky v turisticko - branných závodech, tzn. běh do kopce podle značek a plnění různých úloh jako stavění stanu a tak... Také sportovní rybaření a fotbal - v dětství.

V roce 1987 si na VŠ v Žilině zamiloval skály, které doma neměl a od roku 1994 se živil jako profesionální sportovní lezec, závodník a stavitel tratí na závodech a redaktor časopisu Montana a dopisovatel mnoha novin, časopisů i zahraničních lezeckých periodik.

V roce 2004 profesionální dráhu ukončil, aby jej nebrzdila v dalším, především vnitřním rozvoji a začal se živit horolezeckými pracemi a od roku 2005 i jako terapeut a lektor sebepoznávacích seminářů.

Nyní jezdí na hory, aby se od nich učil a dále poznával a rozvíjel svoje vnitřní i vnější schopnosti. Také tam sem tam vodí lidi, aby se naučili překonávat svůj strach a objevovat svoji vnitřní sílu a osvobozovat se tak postupně ze všech tlaků, které na sebe v životě nasbírali a vytvářeli.

Cesta, kterou Rostislav Tomanec v životě sleduje a ukazuje, znamená vnitřně svobodný život v tvořivosti, radosti a neustálém rozvíjení svých přirozených schopností podle vlastních vnitřních pohnutek a podle vlastní vnitřní jedinečné touhy, vize, intuice a vnitřního vedení. 
Pomáhá lidem věřit ve svou vlastní jedinečnost a vlastní dokonalou intuici a dodává odvahu se jí v životě vést. Tvrdí, že jen vlastní intuice ví, jak vést šťastný život a pro každého je to jinak.

Hory, meditace, terapie a život vnímá jako jeden vzájemně se doplňující se celek.