Hormonální antikoncepce a riziko nádoru

Trochu se spožděním, ale přece jsem se dostal k jednomu dílu Ženšenu, kde se diskutuje hormonální antikoncepce a její rizika: http://www.rozhlas.cz/podcast/media/_audio/00786830.mp3

Co mě překvapilo, pro používání hormonální antikoncepce (používaná od roku 1960) existuje několik velkých studií, analyzujících vliv na zdraví a rizika jsou dvojí: riziko u osob trpících kardiovaskulárním oněmocněním a zvyšuje riziko karcinomu prsu a významně zvyšuje riziko nádoru děložního hrdla při používání antikoncepce 10 let a více.

Rizika výrazně stoupají s věkem a další faktory, nejčastěji kouření.

Moc solíte

V Reflexu Pavlína Wolfová zpovídala mistra suši Tadajoši Ebinu http://www.reflex.cz/Clanek34537.html

Co mi přišlo zajímavé:

Jíte česká jídla?

Já chodím do hospod, takže nejčastěji si dávám ten guláš. Servírujete hrozně velké porce všeho a strašně moc solíte. V tom je hlavní rozdíl našich kuchyní a stravovacích návyků. Japonská kuchyně klade důraz na chuť surovin. Moc nedochucujeme, abychom věděli, co jíme.

Chcete říct, že nám je jedno, co jíme?

To ne, jen v podstatě nevíte, co jíte a jak to chutná. Pokud chci vařit, udržovat si chuť jako smysl, nemůžu moc jíst vaše jídla, protože přechucujete. Takže si tu raději vařím sám, abych si nezničil chuť. Ráno nesnídám, večer skoro nevečeřím, přes den občas střídám svoje jídla s vaší kuchyní.

Jak to, že milovníci přesolených omáček a obrovských knedlíků přijali subtilní suši? Proč to Čechům chutná, co myslíte?

Vaše kuchyně není zdravá, a suši je pro vás tedy něco jako zdravá strava a taky je to částečně i móda. Čeští zákazníci k nám do restaurace sice chodí na suši, ale používají tolik sójové omáčky a japonského křenu wasabi, že vlastně nevědí, jak to suši chutná. Podle toho se mimochodem poznají Češi a Američané. A Američané jsou na tom podle mé zkušenosti ještě mnohem hůř.

Imunita

Toto také navazuje na jeden dřívější příspěvek http://www.rozhlas.cz/leonardo/clovek/_zprava/526599:

Výsledky experimentu tedy naznačují, že imunitní systém je nejvýkonnější v noci. Odpovídá to teorii, že vnitřní hodiny zvyšují intenzitu obnovujících procesů během spánku, kdy živočich nevykonává žádnou aktivitu náročnou na energii.

Komunikace, vztahy, láska k sobě

Už jsem se několikrát zmínil, jak je život spojen s celistvostí (jak to vnímám já), jak se věci vzájemně ovlivňují - a co jsem si všiml, u Terezky v praxi je vidět, jak 90% klientek na hubnutí potřebuje i terapii pro duši, která často odhalí pocity méněcennosti, neřešené konflikty s blízkými (manžel/partner, děti, rodiče, ...), pasivita ve vztazích, spolknutí všeho na psychické úrovni, která se promítá do konzumace jídla na úrovni fyzické. Nebo nedostatek lásky a doteků, které jsou nahrazeny dočasným vzrušením chuťových buňek - konzumací jídla. Ano, ještě cítím, tedy jsem.

Pamatuji si, jak se Terezka zablokovala v komunikaci když přibrala; jak si oblékala méně a méně výrazné (šedá, černá) oblečení; sebemrskačství vyeskalovalo. Ale počátek byl někde jinde. 

Proto jsem zajásal, když jsem si přečetl http://www.rozumnehubnuti.cz/?p=376, Labyrint partnerské komunikace. Sice se orientuje na sebeodmítnutí - jsem tlustá a ošklivá a tudíž jsem něco míň než ten druhý (což deformuje komunikaci) - a neorientuje se na ten psychycký obraz sebehnusu a ošklivosti, který vznikl ještě dříve (vejce a slepice), ale přesto něco naznačuje. U téměř každé klientky se opakuje podobný vzor: přestože zhubne 7 a více kg, což by dřívě byl šok a sen, stejně si připadají tlusté a ošklivé. Přestože se klientce zlepší cukr a cholesterol, což by byl před tím šok a sen, teď je to prostě: "citím se pořád stejně". 

A k tématu ještě zajímavá knížka o lásce k sobě a k druhým: http://vira.cz/index1.php?sel_id=120, Slovo ´láska´ je ohmatanou mincí... Aneb Miluj sám sebe:

Psychologové a duchovní přecházejí v poslední době od slova "láska" stále více k výrazu "přijetí". Už na první pohled se mi tento výraz zdá být vhodnější. Slovo "láska" se totiž stalo ohmatanou mincí. Slovo "přijetí" vylučuje nedorozumění vzniklé romantickým pojetím lásky, či jejím jednostranným chápáním ve smyslu sexuality. Někoho milovat znamená především přijmout ho takového, jaký je.

Proč je nám takové přijetí obtížné - ať na pracovišti, ve styku se sousedy, v rodině či v manželství? Nejčastější odpověď, která nás napadne, je: "Protože máme sami sebe příliš rádi, myslíme jen na sebe, chceme se uplatnit, prosadit, a proto nemůžeme druhé přijmout, nemůžeme je milovat."

Tvrdím přesně pravý opak: Zdá se nám těžké mít rád druhého, protože nemáme rádi sami sebe.

A co bych byl rád, aby si přečetla zvláště moje maminka, která se řídí heslem: "Sloužím, tedy jsem" (jak bylo vtipně glosováno v Červeném trpaslíku): http://www.vira.cz/index1.php?sel_id=290, My nejsme Matka Tereza.

Kofein nadosmrti ovlivňuje srdce dítěte

http://www.rozhlas.cz/leonardo/zpravy/_zprava/527068

Kofein v těhotenství není nebezpečný jen kvůli tomu, že zvyšuje krevní tlak matky. Podle nové studie může nadosmrti poznamenat srdce plodu.

Psycholog Jeroným Klimeš interpretuje příběh Krista

Možná znáte Jeronýma Klimeše z pořadu Jana Krause Uvolněte se (Kraus tradičně nic nepochopil a ironizací zablokoval proniknutí informace), možná jste něco četli v Reflexu (Láska je vůl), nebo knihu (viz např. Partneři a rozchody).  Zabývá se partnerskými vztahy a problémy v rodině. 

V tomto rozhovoru http://www.rozhlas.cz/podcast/media/_audio/00827697.mp3 představuje svou knihu Psycholog a jeho svědectví o Kristu. 

Myšlenky, které mě zaujaly:

1. Dívá se na Krista z pohledu adoptovaného dítěte: každé adoptované dítě zažívá pocit prázdnoty v v oblasti v hlavě zvané biologický otec; a jelikož jako lidé (zvláště západní civilizace) vyžadujeme kauzalitu (je to i promítnuto do řeči - četl jsem takovou zajímavou studii o jazycích, jak se v tom kterém jazyce staví věta, a ten náš jazyk má v sobě zakódovaný princip příčiny-následeku, kauzality, kdežto například hebrejština vychází z pojmu bytí, ze stavu) - no a toto napětí se u Krista promítlo do pátrání kdo je jeho skutečný (nebeský) otec a co po něm chce; při tomto nazírání spousta míst v Novém Zákoně dává smysl.

2. Myslíme si, že nám oči zprostředkovávají realitu, že ji prostě vidíme před sebou; ve skutečnosti nám naše smysly (oči) zprostředkovávají velmi mlhavou informaci, kterou mozek složitě mapuje a interpretuje na základě již dříve získané představy nebo pojmu.

Stejně jako tento obrázek - vypadá jako pokrčená mapa?

    Už jí vidíte? Vystoupla vám hlava krávy? Teď se s neuspořádaných počitků (vstupy skrze smysly) staly mentální vjemy, mentální obraz krávy. Pokud se znovu a znovu podíváte na obrázek, kráva se vám objeví rychleji a rychleji, až nakonec neuvidíte nic jiného... Když jsme byli na přednášce Jaroslava Duška a ten zmínil připad domorodých Američanů před 600 lety, kteří nikdy před tím (ani předchozí generace) neviděli lodě, na kterých na horizontu moře připlouval Kolumbus. A tak, přestože na obzoru viděli nějaké podezřelé mlhavé vlnění, jejich mozek lodě neviděl. Až šaman, který má schopnost jít za hranice známého a poznaného, uviděl a varoval kmen před vetřelci. Jiný kmen žil v tak hustém pralese, že neviděl víc než na 10 metrů; když se pak ocitli v "civilizovaném" světě, stejně neviděli dál, než 10 metrů. Jsme také my slepí do dálky?

   Všichni lidé mají ve své hlavě vizi Boha; nezávisle na náboženství včetně ateismu. Toto je Bůh v hlavě; no a pak je tady ten reálný. Vidíme tak daleko?

Antibiotika a jejich alternativy

Za obdobím využívání antibiotik se ohlížejí prof. Jaroslav Špízek z Mikrobiologického ústavu AV ČR a MUDr. Vlastimil Jindrák z Nemocnice Na Homolce: http://www.rozhlas.cz/leonardo/anonce/_zprava/495344

To nejdůležitější sdělení samozřejmě je, že lékaři v Česku prý předepisují až polovinu antibiotik zbytečně: http://www.rozhlas.cz/izurnal/cesko/_zprava/515795

Takže se hledají alternativy a lepší řešení tam, kde antibiotika nejsou nutná nebo za nějakou dobu tam antibiotika fungovat nebudou (to začíná být i politickým tématem, což ukazuje na závažnost celého problému).

Naší alternativou je Aloe, Guarana, Shiza: např. viz http://zdravi.doktorka.cz/traveni-imunitni-system-mukopolysacharidy/:

Výzkum ukázal, že mukopolysacharidy Aloe mají významnou schopnost normalizovat všechny tyto poškozující procesy, což má podpůrný účinek na funkci imunitního systému díky zlepšenému trávení. Mukopolysacharidy Aloe působí jako účinný protizánětlivý prostředek, který zastavuje poškozování a prosakování střevní stěny, čímž uvolňuje imunitní systém od stresu. 

Mukopolysacharidy Aloe mají přímé protibakteriální, protivirové, protiplísňové/kvasinkové a protiparazitární účinky.

Vědomí a zážitky mimo tělo

Co říká věda na zážitky vědomí mimo tělo? Stejný fenomén jako denní snění nebo epilepsie - viz http://www.rozhlas.cz/podcast/media/_audio/00827576.mp3 

Dějiny vědy jsou plné "náhodných objevů" (např. penicilin), objevů ve snu nebo před-po usnutí (struktura benzenu, periodická tabulka), atd. - intuice, náhoda, sny -viz http://www.nakladatelstvi-start.cz/u_kucharsnar.htm:

Protože však ve snech se nejen plní naše přání a představy, ale prolínají se jimi myšlenky, jimiž se zaobíráme během bdění, není výjimkou, že sen umocňuje osobitě tvůrčí myšlení, že se v něm objevují nápady navazující na úvahy a přemýšlení ze stavu bdělosti. Proto mnozí umělci mluví o inspiraci ze snu, proto mnozí vynálezci a vědci uvádějí, že cesta k objevu či vynálezu se jim otevřela zásluhou snu. Fyzik Niels Bohr prý ve snu viděl model atomu mnohem dříve, než se k němu propracoval ve skutečnosti. Stejně tak Mendělejev prý uviděl ve snu periodickou tabulku chemických prvků, ale musel se k ní teprve propracovat, protože sen zapomněl a zůstaly v něm pouze nejasné vzpomínky, které se nedaly rekonstruovat. Když se Mendělejev potýkal s tím, jak poskládat kartičky se zapsanými chemickými prvky, krátce si prý odpoledne zdříml a ve snu dospěl ke kýžené tabulce...

Hlučný rozum a naše nafouklé homo-ego si přijde tak důležité v HI-TECH době 21. století. Ale když se zpětně podívám na svůj život, ty nejzásadnější věci přišly jako zjevení kanálem intuice - jako pocit. No a pak je tu zbývajících 99% času, kdy je rozum dobrý, abych se dostal do práce, vyhnul jsem otravným t-mobil hochům s telefony zdarma a tak dále. 

Jak říká Jung, zdůraznit jednu věc v životě vytmaví její stín, který nás obládá z nevědomí (takže si toho ani nevšimnem a správně nepochopíme) - a tak lidé a systémy zdůrazňující vědu/logiku/primární hmotnou skutečnost (Marxismus, Národní socialismus, současnost), pak např. promítá vytěsněné (iracionální) zlo do židů, imperialistů, politiků, divných sousedů, pikle kující spolupracovníci, daří se zde takovým smyšlenostem jako jsou horoskopy na rádiu nebo v bulváru (slyšel jsem nedávno jednu redaktorku, která popisovala, jak se její kolegové baví v hospodě u piva při vymýšlení horoskopů na další den).

Projevy vidím taky v práci, pokud si tým z Ostravy pouze dopisuje mailem s lidmi ve Finsku, na obou stranách vzniká představa o těch liných/pomalých/hloupých z druhé strany. Pravidelné osobní setkání často situaci trochu zlepší. 

Nepovedené dobro

V pátek jsem náhodou zahlédl kousek pořadu ČT Kosmopolis, ve kterém mě zaujalo několik myšlenek:

1. Myšlenka: cestovatel Libor Michalec se vydal do Tramtárie, kde místní lidé dotáhli budhismus do jakési extrémní formy, např. mají teorii: zlo jako takové neexistuje, jen nepovedené dobro. Co se mi na tom libí: křesťané hovoří o zlu jako o absenci dobra (což se nelíbilo Jungovi); jako je tma absencí světla; "nepovedené dobro" ale ještě přesněji vystihuje ten vnitřní postoj k člověku, kdy místo odsouzení přichází náhled, že jeho záměr mohl být dobrý, jen to prostě nesplnilo mé očekávání, ozývá se uražený, dotčený egon v mé hlavě, nebo to prostě všechno mohlo taky být úplně jinak. 

2. Myšlenka: psycholog Stephen Shoen - "Minulost a budoucnost v nás žijí. Ale žijí v nás v přítomné chvíli. Pokud si teď vzpomenu na své dětství, tak si vybavím pocity, které jsem měl. Ale prožívám je teď. Takže minulost žijeme v přítomnosti stejně jako budoucnost. V tom smyslu že máme plány a cíle, ke kterým směřujeme. Máme sny, o kterých doufáme, že se uskuteční. Přemýšlíme o věcech, které se mohou, nebo nemusí stát. Spousta lidí, kteří se zabývají psychoanalýzou, říká, že rozumí své minulosti a tomu, jak se vyvíjely jejich zvyky a pocity. A přesto se mohou pořád cítit nespokojeni sami se sebou s vědomím toho všeho. Aby se cítili lépe, musí se stát něco jiného. A to se stane jenom v přítomnosti." A dále: "Svět byl stvořen pro radosti a strasti. Radosti jsou příjemné, strasti jsou smutné. Pokud to správně pochopíme, půjdeme světem bezpečně."

3. Myšlenka: J. Achab Haidler, stará se o synagogu v Ivančicích: "Jestli se v něčem člověk podobá Pánu Bohu, pak je to v tom, že je tvůrčí; tvořivý."

Buďme tedy tvořiví.