Setkání s Marcelkou
V centru Květ Života nás uvítala, skvělá atmosféra, výzdoba a vánoční dobrůtky děkujeme Věrušce
4. prosince nás navštivila v centru Květ Života u Věrušky Novákové naše Marcelka s Romkem.Toto setkání bylo pro mě velmi zásadní uvědomila jsem si že pracovat na sobě a všímat si svých pocitů a myšlenek nám opravdu může změnit život. Toto uvědomění mě odlehčilo strachu a cítím že všechno bude opravu jen takové jaké si vytvořím.Na otázku Marcelky proč jsme vůbec přišli,zazněla odpověď,která se mnohdy shodovala.Každý máme v sobě strachy a někdy nevíme jak na ně.A to je ono. Tato setkání pomáhají . Děkuji a jsem vděčná že mám kolem sebe tyto nádherné bytosti.
A jak přišly koktejly vhod mňamka publikovala Zuzka V.
Publikace od Janičky Jedelské
V krásném studiu Květ Života se před několika dny uskutečnilo
sezení s Marcelkou a Romíkem. Je to úžasný, v lásce a míru žijící pár.
Bydlí v horách, úplně mimo civilizaci, a jsou to lidé, kteří se probudili
ze „snu pekla“ (světa) , ve kterém všichni nevědomky žijeme. Celý život nás
všichni učí, co máme a nemáme dělat, jak se cítit, necítit. Jak vystupovat před
lidmi. Maminka s tatínkem nám říkají co se jak má. Babička s dědečkem
mají taky své názory a způsoby, učitelé, starší sourozenci, televizní noviny,
internet, no každý nás něčemu učí. Takže v podstatě vyrůstáme ve světě
plném představ, emocí, neustálých myšlenek a domněnek, ega, vnitřního zmatku.
Vlastně jsme se dokonale naučili, jak nebýt sám sebou…tímhle rozumím slovo
„sen“. Nyní však nastává doba (samozřejmě i dlouho zmiňovaný zlom roku 2012) ,
kdy se velká spousta lidí probouzí. Jinými slovy si jednotliví jedinci začínají
uvědomovat sami sebe, zpozorovali v sobě nějaký vnitřní hlásek, který si
uvědomuje myšlenky, který vždy řekne (ukáže), co máme dělat. Je to něco, co
cítíme od srdce. A to je přesně ono! Je to nějaká životní cesta, po které si
každý jdeme. Svým tempem, určitým vývojem, s určitými zkouškami a
životními překážkami, ale během této cesty má dojít k tomu našemu uvědomění
sebe sama. K tomu, že celý náš život (vše dobré,špatné,myšlenky,tragické
události…) vezmeme zodpovědně do svých rukou, začneme studovat proč se nám
všechny tyhle věci, události dějí. Prostě se podívat hluboko do sebe, ponaučit
se a už nesvádět a neobviňovat druhé, to stejně k ničemu nevede! Naučit se
znova rozhodovat/řídit sebou samým/dělat činy podle svého srdce, podle toho
vnitřního hlásku, který nám ukáže směr a odpoví na všechno, co potřebujeme. Né
podle toho, co si myslí ostatní, že bychom měli udělat a né podle toho, co si
myslíme my, protože ten řekl to, druhý to.. a „chci si koupit super auto, abych
dokázal kamarádům, že jsem dost dobrý“ a „musím zhubnout, abych byla krásná(dost
dobrá), aby si mě manžel/přítel vážil“ a „ jaktože tvá spolužačka má za 1 a ty za 4, dlabeš na učení,
máš zaracha!“ a „ co by na to řekli sousedé, manžel, táta, učitel, kamarád,
přítelkyně ….“ Atd. Dalo by se pokračovat do nekonečna. Takhle pěkně na sebe
celé lidstvo přenáší svůj „emoční jed“. Není řešení se na někoho zlobit. Třeba na
rodiče: „Tohle jste mi provedli vy! Je to vaše vina“ nebo na partnera, kamarády,
učitele. Oni dělají vše, jak nejlépe umí v rámci svých zkušeností,
vědomostí a nechtějí nám ubližovat. Svůj „emoční jed“ na nás přenášejí ve své
nevědomosti a proto je třeba se k tomu všemu postavit zodpovědně. Prostě
přes sebe samého. Je to dlouhá cesta, pochopit a uvědomit se a pomalu se
odnaučovat všechno, co se vlastně za celý svůj život učíme a přejímáme od
okolí. Ale díky Bohu nejsme na to sami. Máme kolem sebe spoustu úžasných,
stejně směřujících bytůstek. Navzájem si můžeme pomáhat, sdělovat své poznatky
a zkušenosti a za to jsem opravdu moc vděčná. A jednou takovou pomocí je, když
proběhne posezení s povídáním, i teda úžasným zdravým občerstvením, s lidmi(Marcelkou
a Romíkem), kteří překonali své největší strachy a žijí v Té Bezpodmínečné
Lásce/Přítomném Okamžiku/ v tom Vědomí. A ještě se s námi rádi a
s láskou podělí. Dozvěděla jsem se, že na taková sezení přicházejí lidé,
kteří ví o svém vnitřním strachu. Potřebují nějakou odpověď. Kterou ovšem opět
najdou v sobě J
Já
vím, že v sobě taky ještě strachy a nejasnosti mám a proto na sobě stále
pracuji. Ale zrovna prožívám jednu další zkušenost k nezaplacení (pár dní
po setkání) a cítím, že jdu správnou cestou. Teď už vědomě. Před 5-ti dny jsme
odjeli s přítelem do Alp v Rakousku, jen jsme si sbalili baťůžky a
vyrazili na dlouhou cestu vlakem. S naší zatím srandovní němčinou, bez
domluvené práce a ubytování. I přes spoustu negativních názorů ostatních doma i
tady, jsem se řídila svým srdcem a věřila v nás. Nechala jsem to na Vesmíru a
věděla, že pro nás vybere přesně to, co má být. Jsme tady a po čtyřech
náročných dnech ( celodenní chození a oslovování v hotelech, restauracích )
jsme dostali práci v krásném hotelu, ve kterém potřebují zrovna dva lidi
jako pomocnou sílu. Je to něco nepopsatelně úžasného a ještě k tomu
prožíváme parádní dobrodružství ! Jsme nesmírně vděční J.
Cítím se moc dobře a stále se těším z učení se něčeho nového. A přeji to zažít úplně všem. Ať žije osobní růst! J
Cítím se moc dobře a stále se těším z učení se něčeho nového. A přeji to zažít úplně všem. Ať žije osobní růst! J
