Psycholog Jeroným Klimeš interpretuje příběh Krista

Možná znáte Jeronýma Klimeše z pořadu Jana Krause Uvolněte se (Kraus tradičně nic nepochopil a ironizací zablokoval proniknutí informace), možná jste něco četli v Reflexu (Láska je vůl), nebo knihu (viz např. Partneři a rozchody).  Zabývá se partnerskými vztahy a problémy v rodině. 

V tomto rozhovoru http://www.rozhlas.cz/podcast/media/_audio/00827697.mp3 představuje svou knihu Psycholog a jeho svědectví o Kristu. 

Myšlenky, které mě zaujaly:

1. Dívá se na Krista z pohledu adoptovaného dítěte: každé adoptované dítě zažívá pocit prázdnoty v v oblasti v hlavě zvané biologický otec; a jelikož jako lidé (zvláště západní civilizace) vyžadujeme kauzalitu (je to i promítnuto do řeči - četl jsem takovou zajímavou studii o jazycích, jak se v tom kterém jazyce staví věta, a ten náš jazyk má v sobě zakódovaný princip příčiny-následeku, kauzality, kdežto například hebrejština vychází z pojmu bytí, ze stavu) - no a toto napětí se u Krista promítlo do pátrání kdo je jeho skutečný (nebeský) otec a co po něm chce; při tomto nazírání spousta míst v Novém Zákoně dává smysl.

2. Myslíme si, že nám oči zprostředkovávají realitu, že ji prostě vidíme před sebou; ve skutečnosti nám naše smysly (oči) zprostředkovávají velmi mlhavou informaci, kterou mozek složitě mapuje a interpretuje na základě již dříve získané představy nebo pojmu.

Stejně jako tento obrázek - vypadá jako pokrčená mapa?

    Už jí vidíte? Vystoupla vám hlava krávy? Teď se s neuspořádaných počitků (vstupy skrze smysly) staly mentální vjemy, mentální obraz krávy. Pokud se znovu a znovu podíváte na obrázek, kráva se vám objeví rychleji a rychleji, až nakonec neuvidíte nic jiného... Když jsme byli na přednášce Jaroslava Duška a ten zmínil připad domorodých Američanů před 600 lety, kteří nikdy před tím (ani předchozí generace) neviděli lodě, na kterých na horizontu moře připlouval Kolumbus. A tak, přestože na obzoru viděli nějaké podezřelé mlhavé vlnění, jejich mozek lodě neviděl. Až šaman, který má schopnost jít za hranice známého a poznaného, uviděl a varoval kmen před vetřelci. Jiný kmen žil v tak hustém pralese, že neviděl víc než na 10 metrů; když se pak ocitli v "civilizovaném" světě, stejně neviděli dál, než 10 metrů. Jsme také my slepí do dálky?

   Všichni lidé mají ve své hlavě vizi Boha; nezávisle na náboženství včetně ateismu. Toto je Bůh v hlavě; no a pak je tady ten reálný. Vidíme tak daleko?