Pamatuji si, jak se Terezka zablokovala v komunikaci když přibrala; jak si oblékala méně a méně výrazné (šedá, černá) oblečení; sebemrskačství vyeskalovalo. Ale počátek byl někde jinde.
Proto jsem zajásal, když jsem si přečetl http://www.rozumnehubnuti.cz/?p=376, Labyrint partnerské komunikace. Sice se orientuje na sebeodmítnutí - jsem tlustá a ošklivá a tudíž jsem něco míň než ten druhý (což deformuje komunikaci) - a neorientuje se na ten psychycký obraz sebehnusu a ošklivosti, který vznikl ještě dříve (vejce a slepice), ale přesto něco naznačuje. U téměř každé klientky se opakuje podobný vzor: přestože zhubne 7 a více kg, což by dřívě byl šok a sen, stejně si připadají tlusté a ošklivé. Přestože se klientce zlepší cukr a cholesterol, což by byl před tím šok a sen, teď je to prostě: "citím se pořád stejně".
A k tématu ještě zajímavá knížka o lásce k sobě a k druhým: http://vira.cz/index1.php?sel_id=120, Slovo ´láska´ je ohmatanou mincí... Aneb Miluj sám sebe:
Psychologové a duchovní přecházejí v poslední době od slova "láska" stále více k výrazu "přijetí". Už na první pohled se mi tento výraz zdá být vhodnější. Slovo "láska" se totiž stalo ohmatanou mincí. Slovo "přijetí" vylučuje nedorozumění vzniklé romantickým pojetím lásky, či jejím jednostranným chápáním ve smyslu sexuality. Někoho milovat znamená především přijmout ho takového, jaký je.
Proč je nám takové přijetí obtížné - ať na pracovišti, ve styku se sousedy, v rodině či v manželství? Nejčastější odpověď, která nás napadne, je: "Protože máme sami sebe příliš rádi, myslíme jen na sebe, chceme se uplatnit, prosadit, a proto nemůžeme druhé přijmout, nemůžeme je milovat."
Tvrdím přesně pravý opak: Zdá se nám těžké mít rád druhého, protože nemáme rádi sami sebe.
A co bych byl rád, aby si přečetla zvláště moje maminka, která se řídí heslem: "Sloužím, tedy jsem" (jak bylo vtipně glosováno v Červeném trpaslíku): http://www.vira.cz/index1.php?sel_id=290, My nejsme Matka Tereza.
Žádné komentáře:
Okomentovat