Můj příběh - kariéra, stres, únava, nemoc

Člověk zapomíná. Zvlášť na to špatné. Jedním z příkladů je období před listopadem 89. Po 20 letech roste počet lidí, kteří by se rádi vrátili do období komunistické diktatury. Já ne.

Další moment, kdy jsem si uvědomil prchavost vzpomínek, bylo setkání s lidmi, které znám už poměrně dlouho. Prožili jsme zajímavé časy na prumce a na výšce. Taky jsme zavzpomínali, pustili video z roku 2000, kde já mám asi o 14kg víc, kdežto u ostatních je trend přesně opačný - o několik kilo mají navíc teď. A tak jsem dostal dotaz: "Jaktože ty jsi teď hubený a my jsme přibrali?" Protože na tom pracuji. Není to samo od sebe.

Váha mi vždycky skákala, buď jsem měl přes 80 nebo kolem 70kg. Podle toho, jak jsem reagoval na stres - hladovkou nebo přejídáním. Váhu si teď držím stabilní i když stresu mám v životě pořád hodně. Není to samo od sebe.

Ale váha není to, co je pro mě nejpodstatnější. Zlom nastal na jaře roku 2006. V té době jsem měl dva zajímavé projekty, celý měsíc jsem cestoval, práci jsem obětoval vše: 10-14hodin denně, 7 dní v týdnu. Když jsem měl volno, tak jsem buď studoval materiály do práce nebo "pařil". I přesto, že jsem byl stále unavenější (což se projevilo i tak, že jsem chodil z "pařby" dříve a dříve domů), myslel jsem si, že jsem zdravý, dyť jsem mladý, jím zeleninu a česnek, tak co. Jak Terka trefně poznamenala - ždímal jsem své tělo.

Ale to nejde do nekonečna. Přišla ona zlomová událost. Banální věc - onemocněl jsem angínou. Tu jsem měl opakovaně už od dětství, takže mi to přišlo normální, mít angínu 2-3x do roka. Ale nenáviděl jsem to. Měl jsem z toho strach. Z baktérií a tak. Máte svoje plány, pracujete 10-14 hod. denně a najednou jste bezmocní. Nemůžete nic. To nejhorší tenkrát bylo ale to, že to netrvalo 14 dní. Když jsem šel na kontrolu, vše OK, ale do týdne byla angína zpět. Takže dalších 14dní. Měsíc. Druhý - nevěděl jsem, kdy to skončí! Pomóóóc!!! Pan doktor mi řekl: "Pane Šmiřák, já už pro vás nic udělat nemůžu. Máte jen dvě možnosti: 1. vytrhnout mandle - což vám ale může přinést problémy - záněty později někde jinde, nebo 2. Alternativní léčba." V té době jsem se potkal s Terezkou - "Nechceš přijít ke mě na konzultaci?" Ale já jsem přece zdravý, já nepotřebuju Herbalife. "Jóóó???" A ona si byla tak jistá, že mi to pomůže (navíc řekla, že pokud mi to do měsíce nezabere, tak mi vrátí peníze - takže není co ztratit!!!) Tak jsem začal. Ale moc jsem tomu teda nevěřil. Beztak jde jen o to, tahat z lidí prachy.

Výsledek: po třech a půl letech ty mandle jsou tam kde mají být a dělají, co mají dělat. Žádné antibiotika jsem od té doby neměl. Paraleny, bioparoxy, acylpiriny (což jsem konzumoval běžně) a další jsme nedávno vyhozovali do koše - byly prošlé. Přestal mě bolet žaludek (jako důsledek stresu, kávy, špatného stravování - ale byl jsem zdravý!), kávu od té doby nepiju.

Naučil jsem se jednu věc - když chci, ať mě auto doveze do Prahy, musím ho mít v dobré kondici, musím v něm mít benzín, ne poloprázdnou nádrž. Když mám náročný životní styl, kariéru, musím ten benzín tělu dodat - ten benzín je výživa - ne chuť. Brambůrky jsou na chuť, ne výživu. Auta opravujeme, vozíme do myčky, přitom je můžeme kdykoliv odstavit, vyměnit. Tělo ráno nové vyprané z šatníku nevezmeš. A kolikrát ho čistíme? To mi tenkrát vysvětlila Terezka.

To všechno je dobré si občas připomenout. Přitom vlastní zkušenost je to nejcenější.