Tak jsem nedávno se svým "návykem" reagoval na horečku: měl bych jít ihned na pohotovost (byl víkend), nebo alespoň pro prášek do lékárny... Ovšem byl jsem sám a značně zesláblý. Terezka mě přes telefon svou zkušeností a hlavně - bez podobného návyku - motivovala: vydržet alespoň chvíli s horečkou, je to přirozený fyziologický proces těla - pokud netrvá týden :-) "Ale co když je to zánět? Neměl bych jít k doktorovi?" ozvalo se dítě. "A co se stane? Dá Ti širokospektrální antibiotika, nebudeš vědět nic a dva měsíce se z toho budeš dostávat..." A tak jsem vydržel. V pondělí jsem probudil s nejkrásnějším pocitem, jaký jsem kdy zažil. Samozřejmě jsem propotil veškerý textil, co byl doma a co 30min psal sebelítostné SMS své manželce :-)
Navíc se následně podle průběhu ukázalo, že se jednalo o další fázi detoxikace, čili očištění organismu, což bych léky zastavil nebo alespoň znovu zatížil organismus.
Materialistická koncepce fungování světa a následná interpretace člověka a jeho psýché jako biologický stroj vede - dle mého - k chybnému závěru, že se dřív nebo později najde lék - prášek - na všechny problémy. A stejně jako Microsoft záplatuje svými pravidelnými aktualizacemi náš počítač, tak jsou prášky "oprava" chyby v těle - mysli. Kromě mylného předpokladu na počátku je tady ale daleko horší důsledek: delegace vlastní zodpovědnosti na druhou osobu nebo instituci - lékaře a vědu.
A pár dní poté jsem četl podobné téma na blogu MUDr. Jan Hnízdila: Společnost "na prášky". Hnízdil je internista a rehabilitační lékař, mimo jiné autor knihy Bolesti zad: mýty a fakta, kde píše:
Do ordinací přichází denně více než osmdesát procent pacientů s bolestmi zad, jejichž příčinu se nepodaří objasnit ani těmi nejmodernějšími prostředky lékařské techniky. Stejně tak svízelná a neúspěšná je pak i následná léčba. Na jejich vzniku se totiž podílí řada faktorů ústících do chronického přetížení možností organismu, stresu, jehož synonymem je i sedavý životní styl, nedostatek aktivní regenerace, případně nadváha. Východiskem z těchto obtíží pak v drtivé většině případů není užívání léků a opakované návštěvy lékařských specialistů, nýbrž právě komplexní psychosomatický přístup objasňující skutečné příčiny obtíží, motivující pacienty k využití vlastních zdrojů a k aktivnímu přístupu v péči o vlastní zdraví. ...
Poznámka závěrem: tento názor neznamená, že nepotřebujeme doktory nebo léky. Jde jen o zamyšlení nad posunem významu a způsobem využití - zneužití. Řešíme příčiny a žijeme smysluplně, nebo pohodlně přenášíme vlastní zodpovědnost jinam?
Žádné komentáře:
Okomentovat