Strach ze smrti

Včera jsme (na již zmíněném školení) taky "náhodou" narazili na téma "strach ze smrti" - smutek, deprese, památka zesnulých - samo se to nabízí; před nějakým časem mi Tonda doporučil zajímavou knížku na stejné téma: přestože psychlogie s tímto druhem strachu operuje, nějak se ho chápe a uzdravuje, Tonda zmínil, jak velmi podceněný tento druh strachu je; inkarnován do spousty jiných strachů, fóbijí, projekcí. 

No a do toho "spadl" tento díl kořenů (ČRo) na téma Strach ze smrti http://www.rozhlas.cz/podcast/media/_audio/00817786.mp3 a v něm spusta zajímavých citací, např. Fritz Riemann: Základní formy strachu http://klubslunicko.cz/slunce/strach.htm

Strach se objevuje vždy tam, kde se nacházíme v situaci, které jsme nedorostli nebo ještě nedorostli. Každý krok našeho vývoje, našeho zrání je spojen se strachem a úzkostí, protože nás vede k něčemu novému, co jsme dosud neznali a neuměli, k vnitřním nebo vnějším situacím, které jsme ještě neprožívali, v nichž jsme se ještě neprožívali. Vše nové, neznámé, co musíme dělat nebo prožívat poprvé, obsahuje vedle kouzla nového, potěšení z dobrodružství a radosti z rizika také strach a úzkost. Protože náš život směřuje neustále do něčeho nového, neznámého, nezakoušeného dosud, provází nás úzkost ustavičně. Nejsnadněji se dostává do vědomí ve zvláště důležitých úsecích našeho vývoje, tam, kde musíme opustit staré, důvěrně známé cesty, kde je načase zvládnout nové úkoly nebo proměny. Vývoj, dospívání zrání mají tedy mnoho společného s překonáváním úzkosti a každý věk má sobě odpovídající kroky zrání s úzkostmi, které k tomu patří, které je třeba zvládnout, má-li se krok podařit.

A o východisku Dr. Martin Chadima: "V budhismu je fenomén: utrpení je klam, všechno je klam, je to metrix. Kdežto křesťanství bolest vnímá jako něco obdarovávajícího... Sartre, existencialisté, skeptici říkají, že křesťané jsou sebemrskači, ale co dělá post moderní literatura?... Nenabízí žádné východisko. Křesťanství nabízí hrob a smrt. Ale je potom vzkříšení."

Taky mě zaujalo toto zamyšlení http://www.rozhlas.cz/podcast/media/_audio/00819561.mp3 na téma: Bůh pravděpodobně není, přestaň si dělat starosti... a následující myšlenkový řetězec:

• "Pragmaticky uvažující ekonom nevymyslí nic účinnějšího, co by se zásadně odlišovalo od desatera." Už jsem slyšel Koukolíka http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/10121244562-jadro/ mluvit o experimentech a studiích primitivních společenství, ukazující jak neudržitelné je společenství, kde je normou krást, lhát, nenávidět. 
  
• "Všechno je mi dovoleno, ale nic mě nesmí zotročit..." Je svobodný a užívá si ten, kdo je závislý na řízku, sexu, nebo alkoholu? Na druhou stranu: vírou nemám trpět nebo darovat oběť Bohu tím, že trpím; "milosrdenství chci ne oběť."
• "Zkuste uvažovat jako obchodník: máli nevěřící pravdu, směřuje svou pravdou do nicoty; věřící svým omylem neztrácí nic. Věřící, má-li pravdu, získá vše; nevěřící nic."
  
• Přestaň si dělat starosti... Když se kouknu kolem sebe, např. moje mamka, zcela přesvědčená ateistka, je kandidát na nejustaranějšího člověka, jakého jsem v životě potkal.